Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chotěbuz 2007 aneb Výlet do minulosti

22. 6. 2007

Chotěbuz 2007 - Výlet do minulosti 

 

V úterý 12.6. se naše třída pod nekompromisním a organizovaným velením třídního učitele Magdaleny Hochfeld a také vždy připravené Marcely Aniolové vydala na nebezpečnou výpravu do samého srdce Chotěbuzi.

Poté, co jsme se všichni sešli před vlakovým nádražím v 8:35 středoevropského času, se kontrolovaly podpisy v žákovské knížce ( muselo být všechno do puntíku přesně ) a mohlo se vyrazit. Pravdou je, že vlak nebyl zrovna nejluxusnější, ale ve společnosti svých přátel se i tam můžete dobře cítit.

Po chvilce jízdy jsme vystoupili na chotěbuzském „ vlakovém nádraží “ a vyrazili k Archeoparku. Cesta tam nebyla vůbec jednoduchá a v tamních vedrech velice vysilující! Nemluvě o velmi frekventované silnici, přes kterou jsme se museli dostat jako přes rozvodněný veletok!

Poté, co jsme došli do Archeoparku, jsme dostali zkušenou a sympatickou průvodkyni, která nám rozdala bílé provázky na hliněné kroužky, jež nám později za zásluhy rozdávala. Následně jsme se všichni vydali skrz hradby
simulované středověké pevnosti.

Celou pevnost lemovaly obrovské často i uměle vytvořené valy, které ji měly chránit. Za nimi se už rozkládal jen hluboký příkop s říčkou. Podívali jsme se taky do rozsáhlé akropole, která se tyčila na vrcholku celého komplexu a byla opevněna mohutnou palisádou. V ní se také nacházely malinké obytné domečky, o kterých nám také naše průvodkyně řekla nemálo informací. Nechyběla ani protáhlá ale úzká společenská místnost pro svatby a jiné akce našich předků. Ovšem všichni se pochopitelně těšili na střelbu z napodobenin luků té doby středověké. „Cha,cha,chá … no tak vy byste asi pevnost v té době neuchránili,hoši “ řekla paní průvodkyně našim zahanbeným a neúspěšně střílejícím spolužákům.

Až jsme si detailně prohlédli rekonstrukci středověké pevnosti, vydali jsme se zase na cestu. Tentokrát do blízké restaurace, která se pyšnila sbírkou mořských ale i sladkovodních živočichů, jenž byli umístěni většinou v obrovských akváriích. Nikdo neskrýval své nadšení, když viděl tak rozmanitý výtvor přírody ať už v podobě jesetera či želv.

Po prohlídce jsme museli nabrat síly u přilehlého bufetu, kde jsme si také sedli na lavičky a mimojiné užívali krásný den. A když jsme asi po půlhodinovém obědu udělali místnímu bufetáři „ pěknej kšeftík “, tak jsme se mohli vydat na zpáteční cestu do našeho krásného města Havířova.

Než jsme se tam ovšem dostali, museli jsme opět projít přes nebezpečnou frekventovanou silnici a koleje a počkat než přijede tentokrát už luxusnější vlak. Když jsme okolo 12:30 vystoupili bezpečně z vlaku, ( nutno podotknout, že Kuba si k našemu překvapení ve vlaku nezapomněl svůj batoh =D ) zase jsme se rozutekli do našich domovů.

Výlet jsme si užili a tímto děkujeme paním profesorkám Hochfeld a Aniolové,
že se na takovou nebezpečnou cestu s námi vydali. =)

 

  By Artemis

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fakt supr

(xissi, 25. 6. 2007 19:56)

to se ti Martinku kupodivu podařilo.